Veřejné projednání

Petr Klápště | 09.12.2013 17:10

Ještě drobné doplnění k předchozímu - obvykle bývají lidé z projekce a veřejné správy tímto názorem překvapení a poukazují na to, že "takhle je to přeci přesně podle zákona". Zapomínají přitom na to, že zákony nejsou od toho, aby poskytovaly metodický návod, ale aby garantovaly občanům, že mohou hájit svoje práva v kontrolovatelném a soudně přezkoumatelném procesu. Nikomu naše legislativa nebrání komunikovat více, než je zákonem uložené minimum. Tedy - pokud chceme přejít od primárně konfliktního pojetí "hájíme každý svoje práva" (hra s nulovým součtem) do módu "hledáme vstupy pro kvalitní řešení" (hra s nenulovým součtem), musíme pro to udělat více, než jen formálně naplnit požadavky legislativy; stejně jako firmu nedokážete vést k prosperitě jen pouhým naplňováním požadavků zákona o účetnictví a zákoníku práce.

Petr Klápště (architekt, facilitátor a konzultant participace na územním rozvoji: atelier Nature systems a Ústav prostorového plánování FA ČVUT) | 06.12.2013 18:12

Aby veřejné projednání v této podobě (první akce pro veřejnost v rámci projektu až v momentě, kdy jsou již vypracovány varianty řešení) mělo smysl, tedy pomohlo optimalizovat projekt na potřeby uživatelů, je zásadní podmínkou, aby se jednalo o projekt na základě zadání ze strategického dokumentu tvořeného s velmi proaktivní participací veřejnosti (vize komunity, strategický plán tvořený opravdu bottom-up).

Pokud tomu tak není a projekt vznikl na základě zadání, do kterého nebyla veřejnost aktivně vtažena a nyní se má najednou vyjadřovat k nějakým variantám, je to naprosto nekorektní postup jak vůči projektantovi (neměl k dispozici vstupy od občanů na počátku, nemohl na ně tedy reagovat a je teď "za idiota"), tak vůči občanům (místo laické definice, co na místě jim vyhovuje, co je problém a co řešit atd. v zadání) mají formulovat návrhy na úpravy hotového projektu (ač nejsou odborníci) a věnovat čas diskusi nad variantami, ze kterých jim možná nevyhovuje žádná.

Čili veřejné projednání v obvyklé podobě - bez participace na zadání projektu - principielně s tímto odůvodnění odmítám a ze zásady nefacilituji (shodou okolností jsem odmítl i oslovení z Černošic), protože tento postup považuji za neetický jak vůči občanům, tak vůči projektantovi. Není to metoda, která by participaci umožňovala, pouze ji předstírá.

Daniela Göttelová (místostarostka Černošice) | 05.12.2013 13:06

Vycházím-li z vlastní zkušenosti, vidím jako kámen úrazu této metody skutečnost, že na ní bývá prezentován a obhajován jeden návrh, jedno řešení, jedna varianta. Například radnice (nebo "betonová lobby" mající vliv na radnici) chce prosadit výstavbu tunelu a průběh veřejné prezentace tomu pak odpovídá. Organizátor prezentace má k dispozici veškeré informace, výpočty, výkresy, apod., má je podrobně nastudované a s přehledem reaguje na dotazy či připomínky.

Vím, že některá občanská sdružení či jiné občanské skupiny si pak s vědomím tohoto žádají u různých nadací o granty, aby měli finance na vytvoření oponentního návrhu řešení, na zaplacení dalšího architekta, projektanta, na provedení průzkumu, apod.

Shrnuto: navrhuji tuto metodu kombinovat s jinou, resp. jinými metodami, které vyváží tuto jednostrannost. Anebo, pokud by to bylo možné, na veřejné projednání zajistit variantní návrhy, které by pak byly projednávány současně. Otázkou pak ale vždy zůstane, zda nezůstal opomenut jiný další návrh, který mezi ty variantní nebyl zahrnut.