Pracovní skupina je jedna ze základních technik zapojení veřejnosti, která se využívá v mnoha podobách a kombinacích. Jedná se o skupinu 5 až 15 osob, které se opakovaně setkávají nad řešením daného projektu, tématu nebo záměru. Nejdůležitějším prvkem pro fungování a výstupy pracovní skupiny je její složení, které by mělo být reprezentativní, respektive by mělo odpovídat jednotlivým zájmovým skupinám, kterých se projednávané téma týká.
Pracovní skupina je složena z omezeného počtu účastníků a obvykle funguje jako poradní orgán rozhodovatele. Pracovní skupina je složena zejména ze zástupců veřejnosti, nevládních organizací, spolků, podnikatelů a dalších zainteresovaných skupin. Dobré složení pracovní skupiny a zajištění organizačního servisu pro její účastníky je klíčové pro efektivní fungování této metody. Pokud je pracovní skupina součástí nějakého širšího procesu zapojování veřejnosti, musí být sestavována v úvodních fázích procesu. Pracovní skupina se schází opakovaně až do vyřešení daného problému.
K fungování pracovní skupiny je třeba jasně definovat cíle a očekávané výsledky její činnosti. Je dobré předem stanovit kompetence a povinnosti členů pracovní skupiny, včetně postupu nakládání s výsledky její práce. Pracovní skupina musí mít dobré technické zázemí, zejména klíčová je role tajemníka pracovní skupiny. Ten se stará o sezvání setkání, zápisy, jejich zveřejňování, ale i dodržování termínů. Ideální je, když má tajemník tuto činnost jako součást své pracovní náplně, případně je za to honorován. Není však vyloučeno, aby tuto funkci dobrovolně zajišťoval někdo z jejích členů.
Pracovní skupina musí mít svůj formální nebo neformální jednací řád. Bez pravidel a definování výstupů se jednání snadno stanou neefektivními. K jednání pracovní skupiny je proto dobré přizvat facilitátora, nebo se této role musí ujmout někdo z členů pracovní skupiny. Je třeba nastavit nejen pravidla jednání pracovních skupiny, ale způsoby komunikace v čase mezi jednotlivými setkáními.
Činnost pracovní skupiny může být jak časově omezená, tak dlouhodobá. Maximální prodleva během dlouhodobé činnosti pracovní skupiny by neměla být delší než dva měsíce. Doporučená délka setkání pracovní skupiny je 1,5 hodiny.
Jednání pracovní skupiny by měla být neveřejná, protože cílem není široká diskuze. Naopak složení pracovní skupiny, podklady a výstupy z jednání, by měly být veřejné.
Pracovní skupina může zajistit otevřenější výměnu myšlenek. Je to užitečná metoda i pro projednávání komplexních technických témat a umožňuje hlubší rozbor otázek. Může být jednoduše zaměřena na specifickou cílovou skupinu. Pracovní skupina je způsobem zapojení názorů veřejnosti, často odborné veřejnosti, do spolurozhodování o daném tématu.
Cílem pracovní skupiny může být průběžné připomínkování dokumentu, provádění analýz problému (například metodou SWOT), nacházení možných alternativ řešení problémů a doporučení realizace nápravných opatření. V neposlední řadě může být cílem pracovní skupiny zajištění kontroly vypořádávání připomínek veřejnosti.
Pracovní skupina by měla být sestavena ze zástupců všech zainteresovaných skupin v problematice, které se bude věnovat. Pokud se jedná o sporné téma, je třeba zajistit účast všech sporných stran. Ne vždy je možné ovlivnit a odhadnout charakteristiku přizvaných účastníků, ale je dobré, když je pracovní skupina sestavena z lidí sdělných a schopných naslouchat druhým. Velké osobnosti či nekonstruktivní účastníci mohou úsilí celé skupiny paralyzovat.
Pro problematiku měst a obcí nejčastěji sestavujeme pracovní skupiny, které mají zástupce úřadu obce, zastupitelstva, místních spolků, neziskových organizací a podnikatelské sféry. Při sestavování pracovní skupiny je třeba postupovat obezřetně a případně na jejím prvním setkání nechat samotnými členy pracovní skupiny potvrdit její dostatečnou reprezentativnost.
Pracovní skupina může pracovat i jako zcela otevřená. To znamená, že se jí může účastnit kdokoliv se zájmem o dané téma. Pak pracovní skupina ztrácí odbornost i reprezentativnost a je třeba následně s jejími výstupy takto i pracovat. Zároveň si musíme být vědomi toho, že nikde se na úrovni pracovní skupiny nepodaří zajistit 100% reprezentativnost názorů.
Pracovní skupiny jsou velmi častou formou zapojení odborné veřejnosti při řešení problémů, tvorbě koncepcí a politik na všech úrovních veřejné správy (ministerstva, kraje, obce).
Export do PDFdo 15-ti účastníků
Pracovní skupiny fungují např. ve městě Úvaly, viz odkaz na oficiální stránky města.
Tato metoda je velmi často kombinována s dalšími vhodnými metodami, jako jsou různé typy výzkumů veřejného mínění, veřejná projednání, sousedská setkání aj.
Daniela Göttelová (místostarostka Černošice) | 05.12.2013 13:10
Kromě zástupců úřadu, neziskovek, apod., bych se pokusila do nich získat i neorganizované aktivní jedince. Z vlastní zkušenosti vím, že někteří lidé se zkrátka nechtějí jakkoliv organizovat a přitom jsou jejich názory velmi přínosné a obohacující. Je složitější je oslovit, ale většinou se o nich ví, jsou to takoví opinion-makeři a dá se k nim dostat.
Teď budu psát z pohledu komunální političky na malém městě - velmi bych si hlídala složení z hlediska toho, oč jde. Například týká-li se řešená otázka všech ve městě napříč, pak je nutno mít ve skupině zástupce:
- různého věku
- pohlaví
- bydliště (v různých částech města může být problém viděn různě, např. otázka umístění skládky, rekonstrukce trati, umístění autobusových zastávek či vedení autobusových linek, výstavba školky, hřiště, hlučné provozovny, parkoviště, vedení cyklostezky, otevírací doba úřadu apod.).
Opatrná bych byla se škatulkováním na "velké osobnosti" a "nekonstruktivní bořiče", kteří mohou pracovní skupinu zbořit. Je otázka, zda je ve skupině nechat pracovat s tím, že samoregulativní schopnosti skupiny je zvládnou, nebo je do skupiny rovnou nevzít (nedoporučuji), protože pak mohou stejně dekonstruktivně působit zvenku.